Jan Neruda: Povídky malostranské

Jan Neruda (1834 – 1891) pocházel z Prahy. Narodil se do chudé rodiny a později vždy nacházel pochopení pro sociálně slabší vrstvy a jejich názory. Studoval na Akademickém gymnáziu, kde získal národní cítění. Neúspěšně studoval práva a filozofii. Nakonec se rozhodl pro kariéru novináře a spisovatele. Pracoval postupně v německých liberálních časopisech, Obrazech života, Rodinné kronice, od šedesátých let v Hlasu a pak již trvale v Národních listech. První básnická sbírka Hřbitovní kvítí (1858) byla neúspěšná, ostatní básníci ji odsoudili. Neruda si v ní stěžuje na sociální rozdíly a kritizuje bohaté vrstvy. V následujících dvaceti letech pracuje Neruda především jako novinář a prožívá několik osobních ztrát. Smrt své matky, neúspěšné lásky a nepochopené básně. Teprve v roce 1878 vydává Písně kosmické, které jsou jako jeho první dílo přijaty veřejností kladně. Básně jsou většinou vlastenecké a odpovídají atmosféře doby plné vědeckých objevů a modernosti. Další sférou Nerudovy tvorby je próza. V povídkách Arabesky (1864) a Povídky malostranské (1878) popisuje atmosféru Malé strany a příběhy lidí v ní žijících.

Povídky malostranské

Povídky malostranské jsou sbírkou 13 povídek popisujících život na Malé Straně v polovině 19. století. Neruda sám na Malé Straně žil a znal mentalitu tamních lidí. V povídkách řeší konfrontace lidí z různých sociálních vrstev a prezentuje skrz některé postavy i své vlastní názory. Nerudovi se mistrovsky podařilo vystihnout atmosféru Prahy 19. století.

Týden v tichém domě

Nejrozsáhlejší a zároveň úvodní povídka celé sbírky ukazuje typický život měšťanské rodiny hokynáře a jeho syna Václava, který byl propuštěn z úřadu, protože psal články, v nichž posuzoval své spolupracovníky, dále pak rodinu domácího Ebera, která si hraje na panstvo a skrývá, že si přivydělává šitím vojenského prádla a starého mládence Loukotu. Jsou to volně spojené příběhy, v nichž kritizuje měšťanstvo a přetvářku společnosti. Nemá jednolitý děj. Charakteristický ráz je vážnější. Autor se ztotožňuje s postavou Václava Bavora.

Pan Ryšánek a pan Schlegl

Vypráví o nepřátelský dvou bývalých přátel, kteří se pohádali kvůli lásce k jedné ženě, která již zemřela. Tito pánové se po 13 let každý den scházeli v hostinci U Štajniců, nikdy spolu nepromluvili, ani se nepozdravili. Jednoho dne pan Ryšánek těžce onemocněl, dlouho se v hostinci neukázal. Když po dlouhé době přišel nabídl mu pan Schlegl tabák, neboť zjistil, že mu chyběl. Od toho dne se spolu začali přátelit.

Přivedla žebráka na mizinu

Povídka o nenapravitelné lidské závisti. Pan Vojtíšek žebral na Malé Straně. Každý ho znal a měl ho rád. Jednoho dne potkal “Milionovou babu”, která mu nabídla sňatek, který odmítl. Ona o něm ze závisti rozšířila pomluvu, že je bohatý a že má 2 velké domy. Od té doby mu již nikdo nedal peníze ani zbytky. Starý žebrák se musel usídlit na jiném konci Prahy a jednoho únorového dne ho našli zmrzlého.

O měkkém srdci paní Rusky

Paní Ruska byla vdova, která žila v domě Slezkém trhu. Nechyběla na žádném pohřbu. Pomlouvala mrtvého, i když ho neznala tak dlouho, až jí policie zakázala na pohřby chodit. Asi za půl roku si najala byl u Oujezdské brány, kudy musel každý pohřeb projít a to vždy paní Ruska vyšla před dům a srdečně plakala.

Večerní šplechty

Povídka neobsahuje děj spíše úvahy čtyř studentů, kteří se scházejí na střeše jednoho domu v Ostruhové ulici, uvažují o smyslu života, budoucnosti a svých láskách.

Doktor Kazisvět

Vypráví o doktoru Heribertovi, který nechtěl nikoho léčit a s nikým se nestýkal. Jednou při pohřbu rady Schepelera rakev s mrtvým spadla a doktor poznal, že muž není mrtev a přivedl ho k životu. Překazil tím radost dědicům radova majetku a ti mu na oplátku dali jméno Doktor Kazisvět. Stal se slavným, ale pacienty i nadále odmítal léčit.

Hastrman

Panu Rybářovi říkali Hastrman, protože měl zelené oblečení a toužil vidět moře. Lidé si myslí, že je bohatý a vlastní sbírku drahých kamenů, ale ve skutečnosti to byly jenom polodrahokamy. Obával se, že si ho jeho příbuzní nebudou vážit, když bude chudý. Je však zetěm ujištěn, že ho mají rádi i bez drahokamů.

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku

Krupař Vorel se přistěhoval na Malou Stranu o otevřel si malý krámek v místě, kde byl před tím byt. Nikdo od něj nechtěl nic kupovat, protože byl cizinec a mouka byla prý cítit kouřem. Z neúspěchu a strachu před bankrotem se nešťastný krupař oběsil.

U Tří lilií

Romantický příběh, který prožívá sám autor. Příběh o dívce, jenž tančí v hospodě a dostává zprávu, že její matka umírá, avšak dál pokračuje v zábavě. Příběh který ukazuje otrlost, kterou nepohne ani smrt.

Svatováclavská mše

Autor vzpomíná na mládí, kdy se nechal na noc zavřít do Svatováclavského kostela, aby se přesvědčil, jestli tam slouží vždy o půlnoci mši Svatý Václav. Byla mu zima, měl hlad a usnul. Probudil se až k ránu a uviděl uplakanou maminku, která ho hledala.

Jak na to přišlo, že 20. srpna 1899 půl jedné v poledne Rakousko nebylo zbořeno

Chlapci z Malé Strany se rozhodli zbořit Rakousko. Za všechny úspory koupili pistole a zbytek dali hokynáři Pohorákovi na střelný prach. Ten však peníze propil a zachránil tak Rakousko.

Psáno o letošních dušičkách

Tlusté slečně Mary kdysi z žertu vyznali lásku kupec Cibulka a rytec Rechner, ale pak zase ustoupili, údajně ze vzájemné ohleduplnosti. Když zemřeli slečna Mary jim vozila každý rok o dušičkách na hřbitov 2 věnce. Chodila s děvčátkem, které mělo rozhodnout, ke kterému hrobu půjde jako první. Máry si koupila hrob mezi nimi a tam chce být pochována.

Figurky

Advokátní koncipient Krumlovský chce složit advokátskou zkoušku a aby mohl v klidu studovat, přestěhuje se na Malou Stranu. Ale lidé v domě, kteří jsou jako “figurky” ho stále rozptylují. Najdeme zde například záletnou paní Konduktérku, nadporučíka chodícího za Konduktérkou, malíře Augusta a jeho šišlavou manželku, Provazníka píšícího anonymní dopisy a mnoho dalších postav. Povídka je psána v první osobě – autor se ztotožňuje se studentem Krumlovským.